Na fotografii mě baví a zajímá úplně všechno. Focení mě  umožňuje umělecké vyjádření, je mou  pracovní realizací a nakonec je mým učitelem:  učí mě znát svět -  znovu a znovu. Tříbí moje pozorovací schopnosti a rozšiřuje mou vizuální paměť i rejstřík vnímaných barev, kontrastů, tvarů a emocí. Někdy mám pocit, že vnímám svět kolem sebe ve fotkách, a tak mám v hlavě spoustu záběrů minulých a i budoucích.  

     Celý proces vzniku fotografie je  tak  kreativní, a to je přesně pro mě. Od širokých technických schopností dnešních fotoaparátů, přes výběr a stylizaci toho co fotíme a  dnešní postprodukční vyspělou editaci či vysloveně grafickou práci až po finální portrét, fotografii, či fotoobraz. 

   Focení mě provází od malička. Jako malá jsem asistovala v improvizované koupelnové fotokomoře maminky snad tisíckrát a pamatuji si velmi detailně všechno, protože už tenkrát mě to moc bavilo. Nejkrásnější bylo jak se fotka pomalu začala objevovat ve vývojce na papíře … jako kouzlo. 

    Vizuální forma umění mě zajímala a zajímá i teoreticky, a tak byla “krása a její zákonitosti, symetrie, asymetrie a zákonitosti zlatého řezu” tématem mé diplomové práce.     

​